Na Koláře a Muchu z pasťáku...

Když mi bylo šestnáct, vlastně 1. školní prázdniny po roce 1989, jsem první měsíc malovala sklo v Duchcově a za vydělané peníze jsem si koupila zpáteční jízdenku na autobus Praha - Paříž - Praha. Rodičům jsem řekla, že jedu na Slovensko a společně s partou samých kluků z maturitních ročníků jsme odjeli. Náš kamarád Dan V., měl vstupenku k Jiřímu Koláři - dopis. Otec našeho kamaráda se setkal s Jiřím Kolářem při realizaci světové výstavy Expo 1970 v japonské Osace.  Zazvonili jsme v jeho pařížském bytě brzy ráno, hned do bzučáku nám vynadal, že umělci se nenavštěvují před 10 hodinou. V Paříži jsme spali, kde se dalo, venku, bez spacáků, jen tak, jako bezdomovci. Byli jsme natolik okouzleni Paříží a já protože mi bylo 16 let jsem měla všechny vstupy do Louvre a dalších galerií zdarma. Jiří Kolář nám ukázal, na čem právě pracoval a nechal si vypravovat, co děláme a jak v Paříži přežíváme. Viděl, že nemám žádné peníze, že jsem krásná, mladá a chci vidět a nasát všechno to kolem... Dostala jsem od Jiřího Koláře 20 franků, rozloučili jsme se a naše pouť po Paříži pokračovala.

V pátek jsem do Národní galerie přivezla 9 holek z Výchovného ústavu, vlastně mi došlo až potom, že moje první setkání s umělcem (ovšem cílené, chtěné a toužebné) proběhlo ve stejném věku. 
Lektorka Barbora Škaloudová nás provedla ateliérem a holky měly možnost svobodně si vyzkoušet techniky, které Kolář používal. Nejvíc je bavil psací stroj. Je jasné, že většina z holek doma psací stroj nikdy neviděla. Rozhodně ty texty, co napsaly i s tím temným šrámem, který v nich je, stojí za přečtení, Jiřímu by se určitě líbily!
https://www.ngprague.cz/exposition-detail/jiri-kolar/